Rodiče se často rozhodnou věnovat svůj dům či byt dětem. Vyjde to levněji, než kolik by stálo vyřízení pozůstalosti v dědickém řízení. Jak je to ale s věcným břemenem?
Oproti tomu, že to vyjde levněji, mají navíc rozdělení svého majetku mezi ratolesti pod kontrolou a mohou tak předejít hádkám o majetek. Bohužel se však stává i to, že darování nemovitosti zjitří již napnuté vztahy.
Dárce často nemá jiný dům či byt, než který na své děti převádí. Chce v něm tedy důstojně žít i nadále. Tato situace se snadno vyřeší tím, že do samotné darovací smlouvy zakotví i věcné břemeno, resp. služebnost dožití dárce a tu nechá zapsat do katastru nemovitostí současně s novým vlastníkem.
Někdy jsou služebnosti a jejich podmínky i poměrně komplikované, ale smysl je jasný – nikdo pak nemůže dárce z bytu či domku proti jeho vůli vystěhovat, i když už není vlastníkem. Je však nutné si uvědomit, že zápis služebnosti do katastru snižuje hodnotu nemovitosti. Nelze jí pak prakticky zastavit u banky a prodat ji můžete jedině hodně pod cenou.
V novém občanském zákoníku došlo k rozkošatění právní úpravy u věcného břemene, které se nově dělí právě na služebnosti a reálná břemena. Služebnost je povinnost vlastníka věci, aby zůstal ve vymezených případech vůči oprávněnému ze služebnosti pasivní. Jinými slovy, aby strpěl nebo se zdržel určité činnosti, kterou by bez existence služebnosti tolerovat nemusel.
Můžeme si to ilustrovat na příkladu, kdy pan Novák vlastní pozemek, po kterém vede příjezdová cesta k domu paní Jelínkové. Tento pozemek pana Nováka je zatížen služebností cesty ve prospěch pozemku, na kterém dům paní Jelínkové stojí. Výsledkem je, že má paní Jelínková právo průjezdu ke svému domu přes pozemek pana Nováka a pan Novák musí strpět, že tudy paní Jelínková jezdí. To samé lze upravit k přívodu vody, elektřiny nebo třeba práva pastvy stáda ovcí.
Výslovně zákon zná i tyto služebnosti: opora cizí stavby, služebnost okapu, právo na svod dešťové vody, právo na vodu, služebnost rozlivu, služebnost stezky atd. Je však možné si zřídit i služebnosti jiné, které zákon nepopisuje. Nesmí to však být se zákonem v rozporu, a tedy i s dobrými mravy a veřejným pořádkem.
Reálné břemeno je pak vlastně taková služebnost naruby. Obsah reálného břemene spočívá v tom, že vlastník určité věci musí něco aktivně dát nebo konat. Jako příklad reálného břemene se často uvádí tzv. výměnek, kdy povinná osoba poskytuje oprávněné osobě bydlení, ale také jí poskytne výživu nebo osobní péči. To je také případ některých darovacích smluv.
Když se vrátíme k našemu příkladu s paní Jelínkovou a panem Novákem, bude to vypadat asi následovně: Paní Jelínková daruje svému synovi Jirkovi byt. Ve smlouvě si vymíní, že ji Jirka musí do konce života pomáhat s úklidem, nakupovat a až bude nemohoucí, tak se o ni i postarat.
Zákon obecně umožňuje relativně širokou paletu možností, jak si lze obsah konkrétních práv a povinností na základě věcného břemene upravit dohodou stran. Nesmí se však zapomínat na to, že základem stabilních vztahů mezi oprávněným a povinným z věcného břemene je dobře sepsaná smlouva, kterou nesmí zapomenout zapsat do katastru. Jedině ta dává právní jistotu a ochrání před budoucími problémy. Služebnost nezapsaná do katastru totiž nemá žádné účinky vůči třetí osobě, která dům nebo byt koupí či jinak získá.
Autor: Petr Pilát
