V pravidelném termínu k začátku nového roku budou navýšeny náhrady za ztrátu na výdělku pro zaměstnance poškozené na zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (tzv. úrazové renty), jakož i renty (náhrady nákladů na výživu) pro pozůstalé po zesnulých zaměstnancích.
Míra valorizace tzv. úrazových rent (dle zákoníku práce přesně náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity) a pozůstalostních rent (náhrad nákladů na výživu pozůstalých) se odvíjí od parametrů důchodového pojištění, od míry valorizace důchodů.
Při valorizaci od ledna 2024 dojde ke zvýšení základní výměry důchodu o 360 Kč ze 4040 Kč na 4400 Kč. Procentní výměra důchodu se zvyšovat nebude. I u rent dojde ke zvýšení o 360 Kč.
Při určení výše renty se vychází z porovnání původního (průměrného) výdělku před vznikem škody (resp. již dříve valorizovaného, tedy z tzv. rozhodného výdělku) a současného aktuálního příjmu na zdraví poškozeného pracovníka, a to včetně jeho případného invalidního důchodu.
Přiznaný invalidní důchod proto náhradu snižuje. Renta totiž představuje rozdíl mezi součtem aktuálního příjmu a případného invalidního důchodu a původního výdělku.
Invalidita a pobírání invalidního důchodu není podmínkou pro přiznání renty
Uznání invalidity a přiznání invalidního důchodu není nezbytnou podmínkou nároku na úrazovou rentu. Některé zdravotní postižení sice vyústí ve snížení pracovní schopnosti a snížení příjmu, ale nárok na invalidní důchod poškozenému nevznikne. To ho však nevylučuje z nároku na rentu.
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu (§ 271b odst. 1 zákoníku práce).
Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.
Ani pracovní neschopnost není podmínkou pro nárok na rentu
Ani pracovní neschopnost není nutnou podmínkou pro přiznání renty. Podmínkou je zaměstnancem nezaviněný pokles výdělku v důsledku škody na zdraví vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Zpravidla poškozený zaměstnanec nějakou dobu marodí, ale nelze vyloučit ani případy, kdy nebude v dočasné pracovní neschopnosti.
Název renty, a to náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, má toto dlouhodobé opakující se peněžité plnění (vyplácené měsíčně) terminologicky odlišit od jiného nároku na zdraví poškozeného zaměstnance, a to náhrady za ztrátu na výdělku během pracovní neschopnosti (podle ust. § 271a zákoníku práce).
Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti je dočasné plnění – peněžité odškodnění zaměstnance poskytované ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem (před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání) a výší náhrady mzdy nebo platu (po dobu prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti) a výší následně vypláceného nemocenského.
Principy valorizace
Renta (náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti) pak odčiňuje škodu, která spočívá především v dlouhodobě, resp. trvale sníženém výdělku nebo při úplné ztrátě výdělku, protože se zdravotním handicapem musí člověk vykonávat méně náročnou a hůře placenou práci, nebo pracovat nemůže vůbec. Tyto úrazové renty tedy dorovnávají invalidní důchod nebo příjem v novém hůře placeném zaměstnání na úroveň původního výdělku. Ovšem původní průměrný výdělek musí být průběžně valorizován s ohledem na nárůst platů a mezd i důchodů.
V mnoha, ba většině případů se tak při valorizaci renty nepočítá se skutečným výdělkem, ale jakýmsi fiktivním, teoretickým výdělkem, tedy původním průměrným výdělkem, který už však byl v minulosti případně mnohokrát valorizován. Hovoří se o rozhodném výdělku. Aby renta byla správně vypočtena, musí se zohlednit všechny na sebe navazující valorizace od okamžiku, ke kterému byla prvotní výše renty spočítána.
Aktuálně určuje nařízení vlády č. 338/2023 Sb., že se náhrada za ztrátu na výdělku příslušející podle zákoníku práce upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku nebo zvýšený podle příslušných předpisů se zvyšuje o 360 Kč.
Příklad
Řekněme, že zaměstnanec měl před pracovním úrazem průměrný výdělek 30 000 Kč, t.j. v případě, že k úrazu došlo v nedávné době (od 1. června 2023, k němuž proběhla mimořádná valorizace. resp. měl výdělek nižší, ale ten byl postupně valorizován právě na 30 000 Kč), kdežto po úrazu má v méně placené profesi jen 17 000 Kč.
Náhrada za ztrátu na výdělku tak činí 13 000 Kč.
Průměrný výdělek, resp. rozhodný výdělek, se zvyšuje na 30 360 Kč, takže renta na 13 360 Kč.
Koho se valorizace týká
Valorizovaná náhrada za ztrátu na výdělku a náhrada nákladů na výživu pozůstalých přísluší od 1. ledna 2024, pokud právo na tyto náhrady vzniklo před tímto dnem, tedy do 31. prosince 2023.
Pokud na náhradu (rentu) vznikne nárok 1. ledna 2024 a později, bude se jich týkat až valorizace další, následující.
Valorizace též pro pozůstalé po zaměstnancích závislé na výživě od nich – vdovy, vdovce a sirotky
Na stejném principu valorizace průměrného rozhodného výdělku je postavena i valorizace rent pro pozůstalé, kterým byl zemřelý zaměstnanec povinován výživou – náhrad nákladů na výživu pozůstalých.
Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých se rovněž vychází z průměrného výdělku zaměstnance zjištěného před jeho smrtí (případně již následně valorizovaného) s tím, že:
Pokud zemřelý před svou smrtí poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu 1 osobě, pak náhrada nákladů na výživu pozůstalých činí 50 % uvedeného průměrného výdělku,
pokud poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu více osobám, činí náhrada 80 % průměrného výdělku.
Je-li tedy více pozůstalých splňujících uvedenou podmínku (závislosti na výživě od zaměstnance), rozdělí se náhrada mezi ně. Náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých však nesmí úhrnem převýšit částku, do které by příslušela (samotnému) zemřelému zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku (tedy jeho vlastní renta, kdyby nezemřel).
Od částek připadajících na jednotlivé pozůstalé se odečte důchod přiznaný pozůstalým z důvodu smrti zaměstnance (odečítá se tedy důchod vdovský, vdovecký a sirotčí). K případnému výdělku pozůstalých se přitom nepřihlíží.
Do kdy se renty vyplácejí
Náhrada na výživu pozůstalých se neposkytuje déle, než by příslušela náhrada za ztrátu na výdělku samotnému zemřelému, vyplácí se tedy nejdéle do měsíce, v němž by poškozený dosáhl věku 65 let.
Nárok na rentu je jen po dobu, po kterou by náleželo od zemřelého výživné.
Nezaopatřené děti tak na ni ztrácí nárok, jakmile dosáhnou schopnosti se sami živit, např. dokončením studia.
Valorizace nejen pro zaměstnance a jejich pozůstalé, ale i pro vojáky a policisty a pozůstalé po nich
Zvyšují se též náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity vzniklé služebním úrazem nebo nemocí z povolání, náhrady za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby nebo při uznání invalidity vzniklé služebním úrazem nebo nemocí z povolání a náhrady nákladů na výživu pozůstalých příslušející vojákům nebo pozůstalým podle zákona o vojácích z povolání.
Příslušné nařízení vlády č. 337/2023 Sb. bylo vyhlášeno ve stejné částce Sbírky zákonů č. 157/2023 Sb. jako nařízení vlády č. 338/2023 Sb.
K obdobné valorizaci (valorizacím) zajisté dojde u náhrad za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě vzniklé služebním úrazem nebo nemocí z povolání a náhrad nákladů na výživu pozůstalých náležející příslušníkům nebo pozůstalým podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.
Příslušné nařízení vlády zatím nebylo ve Sbírce zákonů vyhlášeno.
Zdroj: mesec.cz
